neděle 2. listopadu 2014

Má nová láska Zurich nebo ne?

Je to nesmírně dlouho, co jsem se pohybovala za hranicemi naší malé České republiky. Poslední delší výlet byl akorát před rokem do slunného Protugalska. Letos jsem se naprosto spontánně rozhodla vyjet do Švýcarska. Spojila jsem příjemné s užitečným a jela navštívit kamaráda Iziho. Takže velmi jednoduše řečeno náklady na celý výlet se mi poměrně výrazně snížily.

Vyjely jsme s kamarádkou okolo půl 3 ráno z Brna na vídeňské letiště s absolutně nulovým plánem, co všechno chceme vidět. Věděly jsme, že je v Zurichu poměrně velké a údajně krásné jezero, že je tam nesmírně draho a nebude tam úplně nejtepleji. Vybaveny zimními kabáty a šálami jsme vysedly z letadla a nasedly na vlak směrem k našemu ubytovacímu zařízení (Iziho byt). Ihned po rozjetí vlaku jsme se nalepily na okýnko a musely prozkoumat okolí. Sklo se zamlžovalo naším udiveným dechem. Všude je tak neuvěřitelně uklizeno, všechno je vyleštěno a upraveno.

Když jsem přišla poprvé do supermarketu, byla jsem připravena na vysoké ceny. Ty mě nemohly zaskočit, ale přece jenom mě něco nesmírně překvapilo. Pozitivně překvapilo. Regály plné biopotravin. Nemáte rádi bioprodukty? Tak se v Zurichu pravděpodobně nenajíte. Byla jsem v potravinovém ráji. Vynikající zelenina, ovoce a v podstatě cokoliv co jsme se rozhodla ochutnat. Geniální čokoláda, sušenky a další dobroty. A ani to pivo nebylo vůbec marný.

Ceny jsou v Zurichu hodně bláznivý. Pro srovnání 1 Švýcarský frank je 23 Kč.
  • Káva v kavárně – 6 až 7 CHF
  • Coffee to go – 4 CHF
  • Pivo v supermarketu – 2 CHF
  • Pivo v hospodě – 8 CHF (třetinka samozřejmě)
  • 3 hodiny cesty vláčkem – 60 CHF
  • 1 jízda šalinkou – 4 CHF
  • Celodenní jízdenka na městskou dopravu – 8 CHF
  • Na oblečení jsem se raději ani nekoukala
Jelikož jsem já osobně celý výlet pojala jako velký zážitek a oslavu jídla a pití, nemohla jsem se vzdát příležitosti dát si švýcarskou klasiku. Sýrové fondue. Možná kdybych předem věděla, jaký horor prodělá moje peněženka, rozhodla bych se to zvážit. Jednou večer jsme si vyšli na promenádu k řece, že najdeme restauraci, kde si budeme moci tuto delikatesu dát. Restaurace byla moc krásná a všichni návštěvníci do sebe tlačili roztečený sýr namotaný na kousku pečiva. Po nahlídnutí do jídelního lístku jsme protočili panenky, ale řekli jsme si, že jsme přece na dovolené. Bylo to skvělý, dostali jsme mísu se sýrem, pečivo a brambory, a dlabali jsme, až se nám z uší kouřilo. Za tu cenu jsme toho mohli spořádat, kolik jsme chtěli a tak jsme se jako poctiví Češi nadlábli tak, že jsme se potom měli problém odkutálet domů. Po nacpání břich bylo zapotřebí vyprázdnit peněženky. Nechala jsem tam 55 franků, takže necelých 1 300 Kč. Na večeři pro jednoho je to celkem pálka, že? Ale když o tom teď píšu tak si opět vzpomenu na tu skvělou chuť roztopeného sýra na mém spáleném jazyku.

Když už jsme u toho jídla, tak jsme měly se Slávinkou tu čest podívat se a pojíst v "kantýně" Googlu. Do uvozovek to dávám proto, že to byla spíš geniální restaurace. Dali jsme si sushi, lepší jsem prozatím nejedla. Kdo by nechtěl pracovat pro Google s takovým servisem?

Švýcaři jsou nesmírně zajímaví lidé. Za těch pár dní mi přišlo, že jsou takoví nezúčastnění života okolo. Možná mi to přijde proto, že jsme většinu času cestovala do zemí, kde jsou všichni nesmírně vřelí a s obyvateli států více na západ nemám popravdě téměř žádné zkušenosti. Jsou nesmírně uvědomělí a mají být na co pyšní. Taková samostatná jednotka, která se o sebe dokáže postarat zcela bez pomoci okolí. Tak proč se zaobírat těma blbcema z Evropské unie?

Těch 5 dní bylo krásných, odpočinkových a plných zážitků. Ještě napíšu o výletu do Alp a na kolech okolo toho již zmiňovaného jezera. Ovšem když jsme se vrátila do Brna, byla jsem hrozně šťastná, že jsme doma. Ani jsme nestihla vyložit batoh domů a šla jsme si do vinárny sednout na dvojku bílého za 35 Kč. No není tu v Brně krásně?