První návštěva školy byla opravdu podařená. S kolegy jsme zavítali do International office, kde jsme potkali všechny, se kterými jsme doposud komunikovali pouze přes mejl nebo Facebook. Jako správní Turci byli milí a přívětiví. Do školy jsem šla především s tím, že se chci alespoň přibližně dozvědět, které předměty budu studovat a kdo mě bude učit. Dozvěděla jsem se pouze to, že je moje koordinátorka nemocná a nemůže mluvit. Mám přijít příští týden, že už ji bude snad lépe. V podstatě jsem se nedozvěděla vůbec ale vůbec nic, no snad asi jen to, že to taky nejspíš nikdo nebude moc hrotit.

Předtím než jsme navštívili školu, byli jsme se podívat v místní mešitě. Spíše jsme se chtěli podívat do místní mešity a stal se z toho opět evropský trapas. Máme tu jednu lokální mešitu kousek od domu, tak jsme zavítali tam. Pořádně jsme se předtím s holkama zahalily, abychom nikoho nepobuřovaly a vydaly se po schodech nahoru ke vstupu. Tam jsme uviděly botník na boty a vešly dovnitř s tím, že si vyzujeme boty. To jsme ale netušily, že nesmíme vstoupit na koberec a nějaký muslim nám velmi vyhuboval. Začal na nás ječet cosi turecky a odkopával dva kamínky, které nám upadly na kobereček z bot, a zároveň nás vyháněl ven. Až potom jsme se dozvěděly, že je neslýchané, aby ženy v menších lokálních mešitách chodily stejným vstupem jako muži a zkrátka jsme tam neměly co dělat.

Včera jsme byli na párty – jedna Belgičanka slavila 24 let. Bylo to opravdu komické. Představa dvaceti vysokoškoláků, kteří popíjí v baru kafe nebo čaj je v Česku opravdu k smíchu. Češi a Slováci si dali pivo, ale stálo skoro 80 Kč a nebylo vůbec dobrý. Co tu mají celkem pitelné je pivo s citrónem. Něco jako naše Radlery, ale o trošku silnější (okolo 4 % alkoholu). Začalo se tím, že jsme se pokoušeli o karaoke. Ze začátku bylo těžké najít písničky v angličtině, ale pak nastal druhý problém. Všechny písničky, co nakonec hrály, byly pouze demo verze a trvaly přibližně 20 sekund. Turci asi nejsou úplně kamarádi s technikou a nedokázali pochopit, že se musí něco změnit, aby písničky hrály celé. Tímto jsme se bavili asi dvě hodiny. Pak jsme raději začali hrát hry, které zkrátka prostě potřebují k hratelnosti alkohol. Bohužel ten nebyl přítomen a raději se od her nakonec opustilo – ještě že tak.

Zprávy o počasí

• V pondělí nádherných 20 stupňů, ideální den na svetřík nebo sáčko.
• V úterý bohužel opět 10 a zataženo celý den. Z původního nápadu jet do centra Bursy sešlo a my spaly téměř celý den. 
• Středa – opět hnusně a my proflákaly celý den.

Další postřehy  

• Jelikož jsme schytaly největší byt s největším obývákem, budou se pravděpodobně všechny párty konat u nás. Škoda že naše spolubydlící jsou spíše studijní typy a přijely do Bursy studovat. Chvíli jsem nad tím opravdu hluboce přemýšlela, že to vůbec někoho mohlo napadnout. Já pořád pevně věřím, že tu nejsme s holkama kvůli studiu.  
• Menza je tu pěkná, za 22 Kč je k snědku polévka, hlavní jídlo, salát a dezert, ale nekulte oči, jelikož porce jsou velmi malé. Na najezení to stačí, ale za pár hodin má člověk opět hlad.
• Z jídel jsme v bistrech vyzkoušeli už velké množství kebabů, všechny byly senzační. Co je v Turecku bezva, že je možné si zavolat v jakoukoliv denní či noční dobu pro kebab, pivo nebo cigarety a oni cokoliv na požadovanou adresu velmi rychle donesou. Samozřejmě, že se za to neplatí nic navíc. Turkové mají skvělý služby, takže snesou každému zákazníkovi modré z nebe, např. vehementně spojují stoly, pokud přijde více lidí, což se v Česku jen tak nevidí.
• Párty tu probíhají opravdu o jednom pivu, což je občas velmi náročné. Asi bude nejjednodušší konvertovat k Islámu a abstinovat celé 4 měsíce.
• Nesmrká se tady prosím nahlas, pouze se maximálně utírá nos. Turci rádi posmrkávají. Takže si určitě dokážete představit, že já s permanentní chronickou rýmou umírám.