Naše cesta z města proběhla ve velkém stylu. Nakonec
nás z Vídně odjíždělo 5 (my tři –Eva, Bára a já, Patrik – Slovák a Lenka),
což se nemohlo minout s úspěchem. Velkým štěstím bylo, že jsme letěli právě
s Lenkou, která má v Burse přítele, takže zná cestu jako svoje staré
boty. Hned na letišti nám bylo řečeno, že jsme si koupili jízdenku ze špatného
přístavu, cesta tam z letiště trvá dvě hodiny metrem a my bychom to zkrátka
nestihli. Rozhodli jsme se využít možnosti jet přímo s Lenkou a v Istanbulu
nasednout na autobus, který nás dopraví až na nádraží v Burse. Nemuseli
jsme tedy řešit téměř žádné přestupy. Cesta metrem na autobusové nádraží trvala půl
hodiny a byla šílená, jelikož každou zastávku přistupovalo čím dál tím větší
množství Turků a žádný nevystupoval. Začala jsem pomalu přemýšlet, jak stihneme
vystoupit, jelikož dveře byly vždy otevřené přibližně 15 až 20 sekund. Nakonec
jsme to nějak stihli a pomocí naháněčů na autobusovém nádraží, kteří se snaží
urvat každého zákazníka pro svoji společnost, jsme vybrali snad nejlevnější autobus
do Bursy. I přesto, že šlo o nejlevnější autobus (Istanbul Bursa za 250 Kč) jsme
dostali pravidelně vodu, čaj či oplatek. V těch lepším jsou k výběru i
dražší nápoje jako Coca-cola, ale s tím prozatím osobní zkušenost nemám.
Stevard nám tvrdil, že cesta bude trvat 3,5 hodiny, přišlo nám to hodně, ale co
už. Nakonec nám přes dvě hodiny trval samotný průjezd Istanbulem a celková
cesta 4,5 hodiny. To, že jsme se ve finále dostali až k univerzitě, byl
téměř zázrak. Tam na nás čekala další Češka (Monika), která nás doprovodila do
našeho bytu.
Kdyby nebylo Moniky, tak bychom pravděpodobně vůbec do bytu
netrefili a byli bychom někde ztraceni uprostřed ničeho. Ironií je, že Monika
nemá s Erasmus kurzem vůbec nic společného a má to na starosti jeden
Turek. Tomu je to ale poněkud volné, jelikož letos přijelo 20 Erasmáků a on
nešel vyzvednout ani jednoho. Momentálně je v Ankaře s rodinou.
Vtipné? Možná, ale jeho povinnosti tady bohužel plní úplně cizí lidé. Můžeme
být rádi, že je alespoň někdo plní, jelikož tady se nějak dorozumět s místními je prostě
nemožné. Téměř nikdo neumí anglicky a naše turečtina je velmi chabá. Prozatím
jsme se naučily s holkama pár slov a umíme napočítat do pěti.
Příjezd do bytu byl vtipný, opět jsme narazili na tureckou
vychytralost a nespolehlivost. Ten samý Turek nám domlouval i ubytování a my s ním
byly domluvené, že budeme všechny spolu v jednom bytě s tím, že k nám
někoho přidá. Opak byl pravdou, protože tu zůstal byt, kde byly volné dvě místa
a pak byt s jedním volným místem. O rozdělení nám ale naštěstí nejde, to
nejspíš přežijeme. Každopádně holky, které bydlí v bytě s jedním volným
místem, odcestovaly a nikdo nevěděl kam. Byt zamkly a klíče vzaly s sebou.
My tedy musíme čekat až do pondělka na to, aby se jedna z nás mohla
přestěhovat do svého nového pokojíčku. Zatím
bydlíme v mini místnosti, kde jedna spí na zemi - Welcome to Turkey.
První den jsme chtěly vyrazit na trh, ale nějak jsme se
zakecaly a nestihly ho. Každý pátek je tu trh s oblečením a každou sobotu
trh se zeleninou. Dnes jsme vyrazili na ten se zeleninou a ovocem a nakoupili
čerstvé dobroty. Jídlo je tu všeobecně vynikající, jelikož je zde k najití
mnoho různých druhů kebabů a ceny jsou velmi přijatelné (55 – 90 Kč). Po každém
jídle vždy dostanete čaj, díky kterému jídlo výborně slehne.
Pár poznatků z okolí
- Turci jsou velmi přátelští, milí a se vším rádi pomůžou. Problém je, že mluví pouze turecky. Máme tu jednoho pana domovníka, který je úplně nej a naučili jsme se od něj několik slovíček. Nejenom, že nám přišel namontovat postele, dokonce je i povlékl.
- Náš byt je velký s obrovským obývákem. Ostatní tvrdí, že náš obývák bude určitě zneužíván na všechny možné párty, což nikomu nevadí (možná sousedům). Včera u nás byla první párty a sousedi nebyli moc spokojení, za to my ano.
- Alkohol tu k dostání je, ale je velmi drahý, takže si ho každý hodně šetří. My máme prozatím železné zásoby z domu a s nikým se nedělíme… J
- Je tu teplo, okolo 12 stupňů, ale prší, takže nic moc. Doufáme, že se to brzy zlepší.
- Jídlo je tu o něco levnější než v Česku, ale ne o moc.
- Všude se dá platit kartou.
- Je tu hodně kopců a bláto, tak si musím koupit holínky – zítra vyrážím na nákupy.
- Je tu mnoho Češek, Polek a Slovenek s tureckým přítelem. Asi na nás něco vidí.
Žádné komentáře:
Okomentovat